Steen Christensen | N E, encyklopedie vrahů

Steen Viktor Christensen (nar. 1964) je dánský zločinec, který byl v Dánsku v roce 1992 odsouzen ke dvanácti letům vězení za četné bankovní loupeže, braní rukojmích a znásilnění.

Na podzim 1997 měl Christensen dovoleno odjet na nestřeženou dovolenou, během které utekl do Finska.

22. října 1997 Christensen vykradl hotel Palace v Helsinkách a během útěku z hotelu zastřelil na Tehtaankatu dva policisty Eera Holstiho a Antera Pala. Incident vyvolal ve Finsku velkolepou honičku.

Christensen byl chycen v Hдmeenlinna, když odcházel z hotelu Vaakuna. V hotelu bydlel pod jménem Kim Anderssen. Christensen řekl, že motivem jeho loupeže byl nedostatek peněz.

Christensen byl odsouzen k doživotnímu vězení a odpykává si ho ve věznici Herstedvester v Dánsku. Byl také odsouzen zaplatit rodinám policistů, které zabil, státní pokladně a hlídači v hotelu Palace celkem téměř 275 000 finských marek (asi 46 300 eur) a zaplatit doživotní podporu ve výši 3 873 finských marek. (asi 651,40 eur) měsíčně jednomu nezletilému dítěti.

Částku tvoří především rodinné důchody a odškodnění za duševní strádání. Kromě nákladů na největší kriminální stíhání všech dob ve Finsku musel stát zaplatit soudní náklady ve výši přes 62 500 finských marek (asi 10 500 eur).

Incident vyvolal v Dánsku velkou diskuzi o tom, jaký druh vězňů může odjet na dovolenou z tamních vězeňských zařízení a za jakých důvodů.

Ve vězení se Christensen v roce 2002 oženil s finkou, která porodila jejich dítě.

Finský rapový hudebník Steen1 si původně vybral Steen Christensen jako své umělecké jméno, ale po získání první nahrávací smlouvy jej změnil na Steen1, kvůli přílišné kontroverzi.

Historie pachatele

Steen Victor Christensen je dánský kriminálník, který si nyní odpykává doživotní trest za zabití dvou finských policistů v souvislosti s hotelovou loupeží. Jeho případ je jedním z nejznámějších kriminálních případů ve finské historii.

Christensenova kriminální kariéra byla dlouhá a násilná. Začalo to v roce 1986, kdy byl vážně zadlužený kvůli okázalému životnímu stylu a posedlosti hazardem. Christensen se dal na kariéru bankovního lupiče a během série deseti loupeží se mu podařilo získat hotovost v hodnotě téměř 700 000 eur. Přestože nikdy předtím nikoho nezabil, jeho loupeže byly často násilné.

V roce 1992 byl Christensen odsouzen k 12 letům vězení za několik loupeží, braní rukojmí a znásilnění. Ve vězení se zabýval obchodem s drogami a byl mu prodloužen trest o 3 roky.

V září 1997, navzdory námitce dánské policie, Christensen dostal krátké volno z vězení. Nikdy se neohlásil a místo toho uprchl do Finska. (TS 26.10.1997)

Dvojnásobná vražda

22. října 1997, kolem druhé hodiny ráno, Christensen zazvonil na zvonek luxusního hotelu v centru Helsinek. Christensen, dobře oblečený a choval se jako běžný zákazník, nepůsobil ani trochu podezřele vrátnému, který otevřel dveře a vpustil lupiče dovnitř.

Christensen mluvil plynně anglicky a předstíral, že se přihlašuje do pokoje, který si předtím zarezervoval telefonicky. Když Christensen cítil, že nastal správný okamžik, situace se rychle proměnila v ozbrojenou loupež. Vrátný tváří v tvář pistoli nekladl odpor a nebylo použito žádné nadměrné násilí.

Lupič svázal vrátnému ruce a nohy a nechal ho ležet na podlaze hotelové recepce. Christensen dostal do rukou hotovost v hodnotě 1000 eur a vydal se ke svému pronajatému bytu, který se nacházel jen asi jeden kilometr od hotelu. (TS 23.10.1997, TS 27.10.1997)

Vzhledem k tomu, že to byla úterní noc v poklidné čtvrti Helsinek, útěk ze scén by neměl trvat déle než 15 minut. Vrátný se ale zjevně rychle dokázal osvobodit a zavolat policii.

V době, kdy byla zalarmována policie, byl Christensen již několik bloků od svého bytu. Nepostupoval však přímo, protože před sebou viděl na trase policejní auto a nechtěl riskovat, že do něj narazí. Bohužel jeho menší objížďka vedla k ještě rychlejšímu setkání s dalším hlídkujícím vozem. Stalo se tak brzy po loupeži, že policie neměla o lupiči jen velmi předběžné informace. Hlídce mimo jiné nebylo známo, že je lupič ozbrojen. (TS 23.10.1997, TS 27.10.1997)

Dva policisté Christensena zastavili a požádali ho, aby se identifikoval. Jeden z policistů zůstal s Christensenem na ulici, zatímco druhý se vrátil do hlídkového vozu a zavolal do vysílačky pro další informace.

Rádiový hovor trval déle a déle a Christensen začal být nervózní. Začalo být jasné, že jeho šance, že se z loupeže dostane, jsou mizivé. Byl během několika minut od svého bytu a tato náhodná policejní hlídka byla zřejmě jediná věc, která mu zabránila v loupeži uspět.

Christensen na základě této domněnky vytáhl pistoli. Policistovi, který je k němu blíž, řekl, aby si lehl na zem, a policistovi v autě, aby vyšel na ulici. Poté, co oba policisty přitlačil na zem obličejem dolů, Christensen oba brutálně popravil střelou do krku a do zad. (TS 23.10.1997, TS 27.10.1997, TS8.5.1998)

Začal hon na lidi bezprecedentních rozměrů. Do hledání Christensena se zapojily všechny dostupné policejní zdroje. Hlavní přístavy byly pod přísným dohledem a široká veřejnost byla upozorněna prostřednictvím médií. Přibližně 88 hodin po vraždách byl Christensen nalezen a zatčen v jiném městě ve Finsku. Jakmile byl Christensen nalezen, nekladl odpor a zatčení probíhalo klidně. (TS 26.10.1997, TS 27.10.1997)

Při vyšetřování a soudu, které následovaly, Christensen neustále projevoval hlubokou lítost a spolupracoval, jak jen mohl. Vzdal se práva na odborné právní zastoupení a k celému průběhu se přiznal. Vzhledem k tomu, že proti Christensenovi bylo také dostatek důkazů, nakonec dostal za obě vraždy i loupež doživotní trest. (TS 8.5.1998)

Aleksi Grym – Podpora zločinu a racionality násilí – leden 2005