Vlastnosti: Poisoner - Sbírat peníze z pojištění - Dědit
Počet obětí: 4
Datum vražd: 1932 - 1937
Datum zatčení: 1938
Datum narození: 1904
Profil obětí:Emil Marek (její manžel) /Ingeborg Marek (její dcera) /Suzanne Lowensteinová (starší příbuzný, jehož peníze a dům zdědila) / GratulujemeTmelové kameny (nájemník v jejím domě)
Způsob vraždy: Otrava (thalium)
Umístění: Vídeň, Rakousko
Postavení: Popraven gilotinou ve Vídni 6. prosince 1938
Martha LowensteinováMarek byla 6. prosince 1938 ve Vídni popravena gilotinou bavorským státním katem Johannem Reichhartem za otravu jejího manžela, jejich dcerky, starší příbuzné, jejíž peníze a dům zdědila, a nakonec nájemníka v jejím domě.
EmilMarekspikl se svou ženou Marthou, aby podvedl své pojistitele tím, že přiměl Marthu, aby mu usekla nohu, aby mohli vybrat 30 000 dolarů na úrazovém pojištění, které uzavřel. Martha však nebyla moc dobrá v ovládání sekery a k odříznutí nohy byly zapotřebí 3 rány. Lékaři pojišťovny nebyli přesvědčeni, že se jednalo o nehodu, ke které došlo při kácení stromuMareknárokovali, a proto jejich nárok zamítli.
Emil zemřel, zřejmě na tuberkulózu, v červenci 1932 a jejich devítiměsíční dcerka zemřela o měsíc později. Když její nájemníkGratulujemeTmelové kamenyzemřel, jeho příbuzní začali být podezřívaví, protože jim řekl, že když snědl nebo vypil cokoli, co Marta připravila, okamžitě se mu udělalo hrozné nevolno. Martha na něj před smrtí uzavřela životní pojistku.
Příbuzní informovali policii, která nařídila exhumaci všech 4 těl. Zjistili, že byli všichni otráveni sloučeninou thallia. V roce 1938 byla zatčena a postavena před soud ve Vídni.
Hitler znovu zavedl v Rakousku trest smrti, když nad ním převzal kontrolu a do Vídně byla po železnici poslána nová gilotina zabalená jako „průmyslová mašinérie“ 3. října 1938. . Žádná žena nebyla v Rakousku popravena více než 30 let a úřady se zdráhaly Martu popravit.
Martha byla údajně ochrnutá, a tak bylo rozhodnuto odvézt ji z cely odsouzených do popravčí komory na invalidním vozíku. Kat Johann Reichhart a jeho pomocníci nacvičovali sklápění invalidního vozíku před gilotinou, aby Martha spadla přímo na lavici na správném místě.
Ráno v den popravy se však zdálo, že Marthino ochrnutí zmizelo a ona se násilně potýkala se svými strážemi a dokázala zasadit těžký kop do Reichharta, než ji jeho asistent pokořil a přivázal ke kladce. Reichhart v letech 1924 až 1947 popravil 3165 lidí.
Mnoho britských zpráv o MartěMarekuvádějí, že byla sťata sekerou, ale to není správné a může to pramenit z nesprávného překladu němčiny pro gilotinu -gilotina- doslova padnou nebo padnou sekeru (sekeru).
Případ Martha Marek
Autor Mohd Yaakob Yusof - Crimerack.com
Motiv bizarních vražd Marthy Lowenstein Markové měl kořeny v patologické chamtivosti ohromujících rozměrů. Již v raném věku se rozhodla žít dobře, bez ohledu na cenu, i když cena zahrnovala lidské životy. Její raná chudoba nepochybně podnítila temné ambice, které našly realitu v sériových vraždách.
Narodila se jako Martha Lowenstein ve Vídni v Rakousku a byla nalezencem, kterého adoptoval zchudlý pár. Jako teenager odešla v roce 1919 pracovat do vídeňského obchodu s oděvy. O několik let později se nad krásnou dívkou slitoval laskavý starý muž Moritz Fritsch a učinil z ní svou svěřenkyni.
Fritsch byl bohatý, byl majitelem obchodního domu, a přestože mu bylo sedmdesát čtyři, neměl žádné pochybnosti, když vzal mladou Marthu do postele. Výměnou za její sexuální přízeň Fritsch dívku dobře oblékl a poslal ji do dvou elitních dokončovacích škol ve Francii a Anglii.
V té době byla obklopena dívkami z vyšší společnosti, které pocházely z bohatství a životní styl těchto spolužáků brzy povzbudil Marthinu chuť na lepší věci v životě.
Když se vrátila do Vídně, Martha opět odjela bydlet k Fritsche, ale zakrátko potkala pohledného mladého inženýra Emila Marka, s nímž udržovala tajný románek. Když Fritsch zemřel, přenechal své honosné sídlo v Modlingu spolu se všemi svými penězi Martě, jak slíbil.
Martha odhalila své nové bohatství, ale ona a Marek, který se s ní v roce 1924 oženil, byli extravagantní a své nově nalezené bohatství brzy vyčerpali. Byli nuceni zámek prodat. Z prostředků vymysleli podivný pojistný podvod. Martha pojistila svého manžela proti všem druhům nehod a na Marka získala pojistku 10 000 Ј.
Nehoda, kterou zařídili manželé Markovi, byla krvavá a přiměla Marka, aby mu při štípání dřeva omylem usekl sekerou jednu nohu. Očividně měl potíže s dokončením práce a prosil Marthu v polovědomém stavu, aby mu sundala zbytek napůl useknuté nohy.
Martě se podařilo amputovat nohu pod kolenem, ale strašlivé úsilí vzbudilo podezření pojišťovacích úředníků. Lékař pojišťovny Marka prohlédl a oznámil, že Marek měl na noze tři samostatné řezné rány a že nehoda byla zjevně zinscenovaná. Markovi byli obviněni z podvodu.
Martha pak podplatila sestru, aby prohlásila, že vyšetřující lékař zfalšoval jeho zprávu a nechal se uplatit pojišťovnou. Obvinění z podvodu vůči Markovým byla stažena.
Sestra však požadovala další peníze, a když výplatu nedostala, šla na policii. Markovi byli poté obviněni a odsouzeni za úplatkářství a posláni na čtyři měsíce do vězení. Kupodivu se pojišťovna přesto s párem vyrovnala a zaplatila 3 000 £ za nehodu, o které byli přesvědčeni, že byla zfalšována.
Když se Markovi přestěhovali do Alžíru, zkusili několik podniků, ale všechny selhaly. O několik let později se vrátili do Vídně se dvěma dětmi a malými penězi. Byli tak chudí, že se Martha omezila na prodej zeleniny na ulicích. Emil Marek zemřel v roce 1932 a Martha dostala malou pojistku na jeho život.
O několik týdnů později zemřela Marthina sedmiletá dcera Ingeborg na záhadnou nemoc a Martha vybrala peníze na malé životní pojistce dítěte.
Stárnoucí teta Suzanne Lowenstein pak požádala Marthu, aby se o ni postarala. Marta se nastěhovala k tetě, která do měsíce zemřela. Než teta zemřela, projevovala se u ní, stejně jako u Emila a Ingeborg Markových, zvláštní příznaky. Těžko polykala a její končetiny byly necitlivé. Ve všech těchto případech byla smrt připisována tuberkulóze.
Martha Marek byla opět obohacena, její teta opustila svůj dům a skromné jmění jí. Martha rychle utratila většinu peněz a pak byla nucena otevřít dům své tety pro strávníky, přičemž přijala muže jménem Neumann a vdovu jménem Kittenberger. Starší žena zemřela krátce poté a peníze z pojištění jejího života, které činily maximálně 300 dolarů, zůstaly Martě.
V roce 1937 se však Martha Marek opět ocitla ve finanční tísni. Zařídila, aby některé drahé obrazy v domě své tety byly uprostřed noci odvezeny do skladu. Dále nahlásila odcizení obrazů a poté vznesla nárok na chybějící umělecká díla.
Pojišťovna požádala detektiva Ignatze Peterse, aby případ prošetřil. Ironií osudu byl Peters vyšetřovatel zapojený do žaloby Markových před lety a měl podezření na další podvod.
Prohledal sklady ve Vídni a brzy našel skryté umělecké dílo. Martha byla uvržena do vězení, obviněna z podvodu.
Když si přečetl toto zatčení, šel syn paní Kittenbergerové na policii, aby jim řekl, že věří, že Martha Marek otrávila jeho matku, aby získala její peníze z pojištění.
Detektiv Peters nechal exhumovat Kittenbergerovo tělo spolu s tělem Emila a Ingeborg Markových a Suzanne Lowensteinových. Toxikologové brzy oznámili, že všichni byli otráveni thaliem, vzácnou jedovatou chemickou sloučeninou poprvé objevenou v roce 1861.
Peters si pak vzpomněl, že Martha měla ještě jedno dítě, syna, a brzy našel chlapce ubytovaného v chudé vídeňské čtvrti. Byl právě včas. Chlapec, kterého matka nedávno pojistila, umíral na otravu thaliem. Byl převezen do nemocnice a zachráněn.
Martha Marek byla postavena před soud a byla obviněna ze čtyř vražd. Byla odsouzena za vraždu Lowensteina, Kittenbergera a jejího manžela a dcery poté, co žalobci dokázali, že Martha pravidelně kupovala thalium od lékárníka ve Vídni.
Přestože nadále trvala na své nevině, sériový vrah byl odsouzen k smrti, přičemž po Hitlerově převzetí vlády byl v Rakousku obnoven trest smrti.
Martha Lowenstein Marková byla 6. prosince 1938 poslána do bloku, kde ji kat sťal hlavu se sekerou ohánějící se mnohem přesněji než tou, kterou použila na svého zesnulého manžela. Stačil jediný úder.
MAREK, Martha (Rakousko)
Sňatek s Marthou Lowensteinovou stál mladého Emila Marka ruku a nohu – no, nohu, a později život jeho i jeho dcerky. Všechno to začalo, když Emil, mladý student strojírenství, potkal dvacetiletou Marthu. Byla docela bohatá, protože před několika lety potkala Moritze Fritsche, bohatého majitele obchodu s oděvy, kterému se její společnost líbila natolik, že z ní udělal svou svěřenkyni, a aby jí poskytl dobré vzdělání vyšší třídy, poslal ji do školy dokončit. mladé dámy v Anglii a Francii.
Když se vrátila, žila s Moritzem, ale pak, v roce 1924, potkala Emila a zamilovala se do něj. Štěstí se na ně usmálo a do cesty jim přišlo jmění, protože její postarší dobrodinec zemřel a zanechal jí svůj majetek a všechny své peníze. Mladí milenci se okamžitě oženili a ztráceli málo času promrháním majetku na dobré věci v životě.
Finanční prostředky nakonec docházely, dokonce tak málo, že vymysleli plán, který jim sice přinesl oběť z Emilovy strany, ale přinesl jim velké množství peněz. Prvním krokem bylo, že Martha uzavřela pojistku 10 000 Ј, která Emila pojistila proti nehodám. O několik týdnů později pak mladík přišel o nohu, když sekerou pokácel strom; až na to, že se to nestalo, když Emil náhodně třímal sekeru – ale když ji Martha třímala záměrně!
O mentalitě ženy, která dokázala úmyslně zamířit sekerou na něčí nohu, ne jen jednou, nepochybně proto, že způsobila pouze zranění, se lze jen domnívat, ale pak udeřit ještě dvakrát, dokud nebyla končetina tak vážně zohavena, že chirurg musel amputovat pod kolenem. Ve svém následném klinickém zápisu lékař oznámil svá zjištění: že zranění nebylo způsobeno jedním, ale třemi samostatnými údery a úhly ran byly v rozporu s tím, že byly zasaženy údajným držitelem sekery. Když Martha viděla, že vyhlídky na 10 000 Ј10 000 rychle mizí, pokusila se podplatit jednoho z chirurgových asistentů, aby svědčil, že viděl, jak chirurg na popud pojišťovny úmyslně vytvořil další rány. Tento pokus se nezdařil a manželé byli odsouzeni ke čtyřem měsícům vězení za úplatkářství, přičemž Emil byl pravděpodobně omluven těžkou prací, zatímco se jeho drasticky zkrácená noha hojila. V důsledku podvodu pojišťovna charitativním způsobem vyplatila pouze 3 000 Ј, které byly rychle rozptýleny právními náklady, které Marekovi vznikli.
Znovu se ocitli v pasti chudoby, což bylo ještě horší o to, že už měli dvě malé děti, ale Martha všechny své naděje vložila do životních pojistek, které uzavřela na svého manžela a potomka. Jedna naděje se naplnila, když Emil náhle zemřel, lékaři diagnostikovali tuberkulózu. Relativně malé množství peněz z pojištění, které dostala, se ještě zvýšilo, když o pouhé týdny později zemřela i jejich sedmiletá dcera Ingeborg.
Její víra v pojistný systém se nyní plně obnovila a Martha se stala společnicí tety Susanne Lowensteinové, která se natolik zalíbila náklonnosti staré dámy, že když její příbuzný zemřel, což brzy zemřela, Martha zdědila veškerý majetek své tety, který hlavně z dobře vybaveného zámku.
Martha, jako vždy marnotratná, utratila peníze, které jí zbyly, a pak neměla jinou možnost, než pronajmout některé pokoje v domě, přičemž jedna z nájemníků byla paní Kittenbergerová.
Sotva je třeba zmiňovat, že Martha, stejně jako vždy hledící do budoucnosti, uzavřela pojistku o životě svého nájemníka, ani že paní krátce poté zemřela.
Možná mohla Martha pokračovat v pojištění každého, koho potkala, a sklízet odměny, aniž by ji kdy odhalili, ale změnila taktiku a místo toho si pojistila mnoho cenných obrázků v domě. Mnohé z nich pak prodala obchodníkům s uměním a následně pojišťovnám tvrdila, že byly ukradeny. Pojišťovna, nyní již podezřelá, zavolala policii, jejíž úspěch poté, co se podrobnosti o obrazech rozšířily po celém uměleckém světě, znamenal konec pro Marthu Markovou. Následovalo ještě horší, protože nyní byla vznesena další podezření ohledně dalších pojistných událostí, které vznesla; velmi znepokojena, vláda povolila exhumaci nejen nocležnice Frau Kittenbergové, ale také Marthiny tety Susanne Lowensteinové, její dcery Ingeborg a dokonce i jejího manžela Emila.
Pitva odhalila, že všichni zemřeli na otravu thaliem, měkkým, bílým, vysoce toxickým kovovým prvkem, který přinášel smrt, nejprve pomalým ochrnutím končetin a nakonec i vnitřních orgánů. Jakákoli obhajoba, kterou Martha mohla učinit, když obvinila ostatní z podávání thalia, byla zrušena, když byl vypátrán chemik, který jí jed prodal.
6. prosince 1938 masová vražedkyně Martha Mareková nasedla na lešení ve Vídni a poklekla nad blokem. Své oběti před smrtí pojistila a kat zajistil, aby zemřela i jeho oběť, a dosáhl toho mnohem přesněji než ona – jediným úderem sekery.
Další pakt mezi partnery, který se pokazil, se týkal Ginette Vidalové a Gerarda Osselina. I když byli oba manželé a měli vlastní rodiny, v roce 1972 se do sebe zamilovali a usadili se spolu v malém francouzském městečku a dohodli se, že aby dokázali svou oddanost a loajalitu k sobě navzájem, měli by jeden z nich zdvojnásobit svou artner, zrazený měl právo zabít podvodníka. Zda Gerard jejich paktu opravdu nevěřil, nebo si myslel, že mu to projde, není známo, ale když Ginette našla poznámku napsanou rukopisem Gerardovy manželky, neváhala; střelila ho do hlavy.
Ginette se nepokusila nahlásit, co se stalo; naopak zůstala v domě s mrtvolou svého milence a vařila pro ně oba, jako by se nic nestalo. Nakonec Gerardova rodina vyvolala poplach a tělo objevili četníci. Když byl Ginette vyslýchán, jejich obvinění překvapilo; vysvětlila, že jednala v souladu s jejich dohodou, a jako důkaz předložila dokument, který každý podepsal. Hostující soudce to tak bohužel neviděl a šla na deset let do vězení.
Úžasné pravdivé příběhy o ženských popravách od Geoffreyho Abbotta