Postavení: Sodsouzen k smrti 6. října 1960. Popraven oběšením ve věznici Pankrбk 13. dubna 1961
Marie Fikбčkovб (9. září 1936 Sušice - 13. dubna 1961) byl český sériový vrah.
Raný život
Fikbčková vyrostla v dysfunkční rodině a její manželství ztroskotalo. Pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v Sušici na jejím porodnickém oddělení.
Vraždy
V roce 1960 byla vzata do vazby a obviněna z vraždy novorozence. Během vyšetřování se přiznala, že od roku 1957 zabila nejméně 10 novorozenců. Své oběti mlátila do hlavy, takže během hodin nebo dnů zemřely. Motiv vražd nebyl nikdy plně objasněn. Před soudem byl Fikбčkovб obviněn pouze ze dvou vražd, protože starší vraždy se nepodařilo prokázat.
V nemocnici chyběly řádně fungující mechanismy dohledu, které by se vypořádaly s úmrtím novorozenců, a na vraždy se přišlo jen náhodou. Žádný odpovědný lékař ani správce nebyl před soudem obžalován a dokonce ani degradován a celá záležitost byla desítky let utajována
Smrt
Fikčkový byl odsouzen k trestu smrti a popraven oběšením ve věznici Pankrıc.
Wikipedia.org
Marie Fikбčkovб
Narozen 9. září 1936 v Sušice - popraven 13. dubna 1961 v Praze.
Čtyřiadvacetiletá zdravotní sestra Marie Fikčková je zatčena přímo v porodnici okresní nemocnice v Sušici dne 27. února 1960. Dvě novorozené děti, dívky, zemřely ve službě 23. února 1960. Pitva dokazuje, že vážné poranění mozku bylo příčinou smrti dvou novorozenců. Jeden z nich má dokonce zlomené ruce.
Výslech začíná 28. února 1960 a trvá téměř šest hodin. Po půlnoci Fikбčkovб spontánně prosí quilty. Je 23. února 1960 a ona přímo v porodnici rozdrtí hlavu a zlomí ruce teprve dvacetihodinovému novorozenci. Tímto způsobem zraní k smrti pětitýdenní dítě ještě téhož dne. Říká, že předtím napadla deset dalších novorozenců. Říká se, že přežijí.
Místní lidé jsou zaskočeni. Fikбčkovб je známá jako slušná žena a tvrdě pracující zdravotní sestra. Koluje pověst o počtu zavražděných dětí a způsobu, jakým byly děti zraněny. Někteří lidé dokonce mluví o bodání jehel do očí a hlav novorozenců. Přestože neexistují žádné důkazy, sestra prý může za každé miminko, které nedávno zemřelo.
Marie Fikčková se narodila do poměrně chudé rodiny, která se hlásí k německé národnosti. Její otec je násilník a silný piják, který nenávidí Čechy. Nemá vztah ani ke své matce. Velmi často se hádají. Na druhou stranu se jí ve škole daří velmi dobře. V roce 1955 Fikbčkový úspěšně složil maturitu na Střední zdravotnické škole v Klatovech. Ve stejném roce se stává zdravotní sestrou v Okresním národním zdravotním středisku v Sušici. Na mateřskou nastupuje v říjnu 1957. Zdá se, že se jí tam práce líbí. Při výslechu na policii říká, že bývala mučena svým duševně postiženým bratrem. Zmiňuje také svého násilnického souseda. Při spáchání trestného činu je vdaná, ale bezdětná. Chystá se dokonce na povýšení na vrchní sestru.
Její motiv? Nesnáší plačící děti. Řekla na rovinu: „Tlačila jsem děti těsně před nebo během menstruace. Plačící děti mě přiváděly k šílenství a moje nenávist k nim dokonce rostla.“ Lékařští experti považují Fikbčkovou za osobu s hysterií a sklony k nafouknutí, které jsou mimo její kontrolu. Ale když spáchá svůj zločin, je jisté, že bude zcela příčetná. Říká, že by uhodila i své vlastní dítě, kdyby velmi často plakalo.
Znamená to, že útočí pouze na plačící miminka, která nelze utišit. Pod útokem hysterie poráží novorozence. Říká: „Když jsem tlačila na hlavu malého Prosserova, cítila jsem, jak se mi do ní zanořují prsty. V té době jsem necítil žádné praskání lebky. Jen jsem tiskl hlavičku a prsty se mi dostávaly hlouběji a hlouběji. Můj hněv po chvíli vyprchal a mohl jsem pokračovat v práci.“
Policie musí zajistit, aby Marie Fikčková nezavraždila další novorozence. Kontrolují celou sbírku ručně psaných lékařských dokumentů, pracovní rozvrhy a pitevní záznamy, ale žádnou další podivnou smrt novorozence nenajdou. Přesto lékařské dokumenty píší o dvou novorozencích, kteří utrpěli zranění, když byla Marie Fikčková ve službě. Předpokládá se, že miminka jsou zraněna při přebalování nebo vážení. Tato zranění se vysvětlují, když Fikbčkový prosí o deku. I ona je z těchto zločinů obviněna.
Marie Fikčková je 6. října 1960 odsouzena k smrti. Je to téměř osm měsíců po jejím zatčení. Její právní zástupce se proti rozsudku dvakrát odvolal, ale trest zůstává stejný. Samotná poprava se koná ve věznici Pankrбc 13. dubna 1961 brzy ráno.
V roce 2007 žlutý tisk potvrzuje skutečný počet novorozenců, kteří zemřeli po jejím útoku. Někteří novináři ji označují za „současného největšího sériového vraha“. Jsou si jisti, že jejích obětí bylo ještě nejméně deset. Říká se také, že je zodpovědná za celoživotní utrpení mnoha dalších novorozenců v podobě nedostatečnosti vedoucí k předčasné smrti. Pro jejich názor však neexistují přímé ani nepřímé důkazy.
Infekční dětská paralýza způsobuje v té době smrt mnoha novorozenců, kojenců a malých dětí. Lékařské statistiky říkají, že každé dvanácté dítě na tuto nemoc na počátku 50. let umírá. Poslední pandemie infekční dětské obrny, která se opakuje každé tři až pět let, propukla v Československu v roce 1957. Ještě téhož roku se Fikčková stává zdravotní sestrou na porodním oddělení v Sušici. Žlutý tisk říká, že Fikbčkový zavraždil úplně první novorozeně v roce 1957, ale dítě s vysokou pravděpodobností zemře na infekční dětskou paralýzu.
Tehdejší lékařská rutina vylučuje možnost spáchání sériové vraždy ve zdravotním středisku. Každé úmrtí je třeba oznámit místnímu matričnímu úřadu a místnímu okresnímu lidovému výboru v místním zdravotním středisku. Kdykoli zemře novorozenec, je nutná pitva. Důvod je jednoduchý: lékaři musí zjistit příčinu a okolnosti smrti. Dělali to i rakousko-uherští lékaři. Pitva by měla varovat před nebezpečím možné pandenice. Můžeme říci, že mrtví mohou zachraňovat životy. Když se narodí mrtvé dítě, zemře dítě nebo žena na lůžku, je povinná i pitva. Jak vidíte, více než deset novorozenců je nemožné zemřít a být pohřbeni bez pitvy. Pokud existuje podezření na vraždu, jsou u pitvy přítomni vždy dva patologové z Ústavu právní medicíny. Tito patologové byli přítomni pitvě dvou novorozenců, které 23. února 1960 zavraždila Marie Fikbčková.
Měli byste vědět, že více než 94 procent všech dětí v tehdejším Československu bylo v roce 1960 očkováno proti infekční dětské obrně. Od srpna 1960 se tato nemoc v ČR nevyskytla. (Marie Fikčková byla zatčena v únoru 1960.) Československo se stalo úplně první země na světě, kde byla taková nemoc zcela vyhubena. Životy dětí nyní ohrožuje řada potvrzených onemocnění, jako je (neinfekční) dětská mozková obrna.
Orgány činné v trestním řízení a Místní lidový výbor v Sušici lze jen stěží obviňovat, že zamlčují pravdu o skutečném počtu mrtvých dětí. Mimochodem, jaký je důvod odsouzení ženy za vraždu dvou novorozenců, které nebere v úvahu nejméně deset dalších zavražděných dětí?! Případ nebyl z kriminalistického hlediska složitý. Jak vidíte, od zatčení Fikbčkové k jejímu rozsudku netrvalo dlouho.
„In dubio pro reo“ znamená „Když vám není prokázána vina, je prokázána vaše nevina“. Soud se touto zásadou řídil. Škoda, někteří novináři nedodržují zásadu a jsou schopni obvinit z vraždy dalších deseti lidí, aniž by měli jediný důkaz, dokonce i ženu, která byla popravena téměř před padesáti lety.
Současná soudní praxe by mohla zpochybnit tehdejší právní závěry, ke kterým soudce dospěl. Fikбčkovб byl odsouzen za vraždu. Lehčí trest by ale mohl přicházet v úvahu – ublížení na zdraví s následkem smrti. Tehdejší lékařští experti na otázku její příčetnosti jednoznačně neodpověděli. Věc se má tak, že kdyby se zjistilo, že není schopna ovládat své ‚nafouknutí‘, nikdy by nebyla odsouzena k smrti. Marie Fikčková je vůbec první ženou popravenou po roce 1918.
Miloslav Jedlička, D. C. L. Přeložil inspektor WO Pavel Vrљovskэ, M. A.
