James Montell Chappell | N E, encyklopedie vrahů

Vrah dostane trest smrti

Verdikt o popravě je druhý v roce 95 zabití

Autor K.C. Howard - Las Vegas Review-Journal

22. března 2007

Porota okresního soudu odsoudila ve středu k trestu smrti 37letého muže za smrtelné ubodání matky svých tří dětí.

Bylo to podruhé, co porota rozhodla, že James Chappell by měl být popraven za zabití své přítelkyně, 26leté Deborah Panosové v roce 1995, v jejím přívěsu North Lamb Boulevard.

Státní nejvyšší soud případ vrátil k životu v dubnu poté, co zjistil, že Chappell měl během trestního slyšení v prvním procesu neúčinného právního zástupce a zasáhl většinu přitěžujících okolností, které žalobci původně navrhli při hledání rozsudku smrti. Jeho původní odsouzení za obvinění z vraždy prvního stupně platilo.

'Je mi to hluboce a upřímně líto a lituji celé situace,' řekl Chappell v úterý soudu.

Zástupce zvláštního veřejného ochránce práv Clark Patrick řekl, že je verdiktem zklamán. Doufal, že okolnosti Chappellova dětství přimějí porotce k dožití.

Chappellova matka zemřela, jeho otec byl mimo záběr a byl vychován násilnickou babičkou v chudé michiganské čtvrti, uvedla obhajoba. Ve 13 letech se stal závislým na drogách.

„Dům, ve kterém vyrostl, je odsouzený. Jen si myslím, že jeho okolnosti by něco odůvodňovaly“ kromě trestu smrti, řekl Patrick.

Žalobci Chris Owens a Pam Weckerly tvrdili, že Chappell znásilnil Panose, která se ho snažila opustit, než ji zabil, a že sexuální napadení si vyžádalo nejpřísnější trest.

Chappell byl propuštěn z vězení v srpnu 1995 poté, co byl týdny předtím zatčen za držení nože Panosovi na krku, uvedli žalobci.

Měl se hlásit v protidrogovém centru, ale místo toho šel k Panosově přívěsu, řekli. Prohledal její dům a našel dopis od jiného milence.

Když se Panos vrátil domů a toho dne ho tam našel, znásilnil a zbil ji a více než tucetkrát ji bodl.

Členové Panosovy rodiny byli dojati k slzám během svědectví v nové fázi odsouzení. Její matka Norma Penfield (70) vychovává tři děti, které jsou nyní teenagery, v Tucsonu v Arizoně.

„Jedna smutná věc je, že nemůžete být babičkou. Musíte být rodičem,“ řekla.

Minulý týden ona a její sestra Carol Monson znovu prožily noční můru, řekli.

Drželi se za ruce a plakali, když porota četla nový verdikt, a po slyšení Owense objali.

Monson řekl, že loni čekali, až se od státu dozví o datu Chappellovy popravy.

'Místo toho, co slyšíme: Dostává nové slyšení.' Právě mě to roztrhlo,“ řekla. „Chcete věřit v právo a v právní systém. Jen se zdá, že zločinci dostávají druhou a třetí šanci, ale kolik šancí dostala Debbie?“

Chappell a Panos měli bouřlivý 10letý vztah. Podle svědků byl mnohokrát zatčen za to, že ji zbil jak v Tucsonu, tak v Las Vegas.

Owens řekl, že jeho a děti podporovala tím, že někdy pracovala ve třech zaměstnáních, ale že její peníze, stejně jako peníze, které vydělal prodejem dětského oblečení, používal na nákup drog.

114 Nev. Adv. Op. č. 148,

U NEJVYŠŠÍHO SOUDU STÁTU NEVADA

#29884

JAMES MONTELL CHAPPELL,
vs.
STÁT NEVADA,

30. prosince 1998

Odvolání proti odsuzujícímu rozsudku podle verdiktu poroty v jednom počtu za vloupání, loupež s použitím smrtící zbraně a vraždu prvního stupně s použitím smrtící zbraně a od rozsudku smrti. Osmý soudní okresní soud, okres Clark; A. William Maupin, soudce.

Potvrzeno .

Morgan D. Harris, veřejný ochránce, Michael L. Miller, zástupce veřejného ochránce, Howard S. Brooks, zástupce veřejného ochránce, Clark County, pro .

Frankie Sue Del Papa, generální prokurátor, Carson City; Stewart L. Bell, okresní prokurátor, James Tufteland, hlavní zástupce okresního prokurátora, Abbi Silver, zástupkyně okresního prokurátora, Clark County, pro .

O P I N I O N

Ráno 31. srpna 1995 byl James Montell Chappell omylem propuštěn z vězení v Las Vegas, kde si od června 1995 odpykával trest za domácí baterii.

Po propuštění Chappell šel do Ballerina Mobile Home Park v Las Vegas, kde žila jeho bývalá přítelkyně Deborah Panos s jejich třemi dětmi. Chappell vstoupil do Panosova přívěsu tak, že prolezl oknem. Panos byla sama doma a ona a Chappell měli pohlavní styk. Někdy později toho rána Chappell opakovaně bodl Panosu kuchyňským nožem a zabil ji. Chappell poté opustil parkoviště přívěsů v Panosově autě a odjel do nedalekého obytného komplexu.

Stát podal informaci 11. října 1995 a obvinil Chappella z jednoho vloupání, jednoho loupeže s použitím smrtící zbraně a jednoho obvinění z vraždy s použitím smrtící zbraně. Dne 8. listopadu 1995 stát podal oznámení o úmyslu požádat o trest smrti.

Oznámení uvádělo čtyři přitěžující okolnosti: (1) vražda byla spáchána při spáchání loupeže nebo pokusu o ni; (2) vražda byla spáchána během spáchání nebo pokusu o spáchání jakéhokoli vloupání a/nebo domovní invaze; (3) vražda byla spáchána během spáchání nebo pokusu o spáchání jakéhokoli sexuálního napadení; a (4) vražda zahrnovala mučení nebo zkaženost mysli.

Před soudem se Chappell nabídl, že upřesní, že (1) vstoupil oknem do domu Panosova přívěsu, (2) měl s Panos pohlavní styk, (3) způsobil Panosovu smrt tím, že ji pobodal kuchyňským nožem, a (4) ) žárlil na to, že Panos dává a přijímá pozornost ostatních mužů. Stát podmínky přijal a případ se 7. října 1996 dostal k soudu.

Chappell se postavil na místo svědka svým jménem a vypověděl, že přívěs považoval za svůj domov a že vstoupil oknem přívěsu, protože ztratil klíč a nevěděl, že Panos je doma. Vypověděl, že ho Panos pozdravil, když vstoupil do přívěsu, a že spolu měli konsensuální pohlavní styk. Chappell vypověděl, že odjel s Panosem, aby vyzvedl jejich děti ze školky, a v autě objevil milostný dopis adresovaný Panosovi. Chappell, rozzuřený, vtáhl Panose zpět do přívěsu, kde ji ubodal k smrti. Chappell tvrdil, že jeho činy byly výsledkem žárlivého vzteku.

Porota usvědčila Chappella ze všech obvinění. Po slyšení o trestu vrátila porota rozsudek smrti na základě obvinění z vraždy a zjistila dvě polehčující okolnosti – vraždu spáchanou v době, kdy byl Chappell pod vlivem extrémního duševního nebo emočního rozrušení a „jakékoli další polehčující okolnosti“ – a všechny čtyři údajné přitěžujících okolností.

Okresní soud odsoudil Chappella za vloupání na minimálně 48 měsíců a maximálně 120 měsíců; minimálně 72 měsíců a maximálně 180 měsíců za loupež plus stejný a po sobě jdoucí trest za použití smrtící zbraně; a smrt za počet vražd prvního stupně s použitím smrtící zbraně. Okresní soud nařídil, aby všechna sčítání probíhala po sobě. Chappell se včas odvolal proti svému odsouzení a rozsudku smrti.

DISKUSE

Přijímání důkazů o předchozích špatných činech

Chappell tvrdí, že okresní soud zneužil svého uvážení tím, že připustil důkazy o předchozích skutcích krádeže, aniž by držel Petrocelli¹sluch. Během státního případu LaDonna Jackson svědčila, že Chappell byl známý jako „regulátor“^dvaa že při jedné příležitosti prodal plenky svých dětí za peníze za drogy.

Aby tento soud mohl přezkoumat rozhodnutí okresního soudu o přiznání důkazů o předchozích špatných činech, musí být slyšení Petrocelliho vedeno na základě protokolu. Armstrong v. State, 110 Nev. 1322, 1324, 885 P.2d 600, 600-01 (1994). Pokud však okresní soud neuskuteční řádné jednání o protokolu, automatické zrušení není nařízeno, pokud „(1) protokol postačuje k tomu, aby tento soud určil, že důkazy jsou přípustné v rámci testu přípustnosti důkazů pro špatné jednání. . . ; nebo (2) pokud by výsledky byly stejné, kdyby soud prvního stupně důkazy nepřipustil.“ Qualls v. State, 114 Nev. ____, ____, 961 P.2d 765, 767 (1998).

Okresní soud v tomto případě neprovedl slyšení Petrocelliho ani na základě záznamu, ani mimo záznam. Za daných okolností docházíme k závěru, že záznam není dostatečný k tomu, aby tento soud určil, zda byly důkazy přípustné v rámci testu přípustnosti dřívějších důkazů pro špatné činy. S ohledem na drtivé důkazy o vině v tomto případě však docházíme k závěru, že pokud by okresní soud důkazy nepřipustil, výsledky by byly stejné. Viz Big Pond v. State, 101 Nev. 1, 3, 692 P.2d 1288, 1289 (1985) (při rozhodování, zda je chyba neškodná nebo škodlivá, jsou relevantní následující úvahy: „zda je otázka neviny nebo viny blízko, množství a charakter chyby a závažnost obviněného trestného činu“); viz také Bradley v. State, 109 Nev. 1090, 1093, 864 P.2d 1272, 1274 (1993). V souladu s tím se domníváme, že to, že okresní soud neprovedl slyšení Petrocelliho před tím, než připustil tento důkaz, představovalo neškodnou chybu, a proto nevyžaduje zrušení.

Problémy vyplývající z údajných přitěžujících okolností

Chappell tvrdí, že neexistují dostatečné důkazy, které by podpořily zjištění poroty o čtyřech údajných přitěžujících okolnostech. První tři přitěžující okolnosti závisí na tom, zda Chappell zabil Panose během spáchání loupeže, vloupání a/nebo domovní invaze a sexuálního napadení nebo při pokusu o ně. Chappellovo zpochybnění každého z těchto přitěžujících činů spočívá v otázce dostatku důkazů podporujících každý z „přitěžujících“ trestných činů.

Při odvolání je standardem přezkumu dostatečnosti důkazů, „zda porota, jednající přiměřeně, mohla být přesvědčena o vině obžalovaného nade vší pochybnost“. Kazalyn proti státu, 108 Nev. 67, 71, 825 P.2d 578, 581 (1992). Pokud je v protokolu dostatek důkazů na podporu verdiktu, nebude při odvolání zrušen. Id. Došli jsme k závěru, že existuje dostatek důkazů na podporu přitěžujících okolností pro loupeže, vloupání a sexuální napadení. Dále docházíme k závěru, že důkazy nepodporují přitěžující okolnost mučení nebo zkaženosti mysli.

Loupež

Chappell tvrdí, že důkazy ukazují, že vzal Panosovo auto jako dodatečný nápad, a proto nemůže být vinen z loupeže. Stát argumentuje tím, že racionální posouzení faktů by mohlo zjistit, že Chappell sebral Panosovu kartu sociálního zabezpečení a auto za použití skutečného násilí nebo hrozby násilí. Podle nevadského trestního práva je loupež definována jako

nezákonné odebrání osobního majetku osobě jiného nebo v jeho přítomnosti, proti jeho vůli, násilím nebo násilím nebo strachem z bezprostřední nebo budoucí újmy na jeho osobě nebo majetku. . . . Odebrání je pomocí síly nebo strachu, pokud je síla nebo strach použit k: (a) získání nebo udržení vlastnictví;

(b) zabránit nebo překonat odpor k odběru; nebo

(c) Usnadnit únik.

Míra použité síly je nepodstatná, pokud je použita k vynucení souhlasu s převzetím nebo útěkem s majetkem. Převzetí představuje loupež, kdykoli se zdá, že ačkoli bylo převzetí zcela dokončeno bez vědomí osoby, které bylo odebráno, takovému poznání bylo zabráněno použitím síly nebo strachu.

Zákon nevyžaduje, aby násilí nebo násilí byly spáchány s konkrétním úmyslem spáchat loupež.

Tento soud rozhodl, že v případech loupeže je irelevantní, kdy došlo k úmyslu ukrást majetek. Ve věci Norman v. Sheriff, 92 Nev. 695, 697, 558 P.2d 541, 542 (1976), tento soud uvedl:

Ačkoli násilné činy a zastrašování předcházely skutečnému převzetí majetku a mohly být primárně určeny k jinému účelu, na podporu obvinění v obžalobě stačí, aby dovolatelé využili děsivé situace, kterou vytvořili , uprchl s majetkem [oběti].

Toto stanovisko bylo potvrzeno ve věcech Sheriff v. Jefferson, 98 Nev. 392, 394, 649 P.2d 1365, 1366-67 (1982) a Patterson v. Sheriff, 93 Nev. 238, 239, 562 P.2d 1111 (1977). Viz také State v. Myers, 640 P.2d 1245 (Kan. 1982) (tvrdí, že tam, kde loupež vyžaduje násilí nebo hrozbu násilí, když je ozbrojená, stačí, že obžalovaný zastřelil oběť a poté se vrátil o tři hodiny později, aby oběti vzal. peněženka, protože existoval nepřetržitý řetězec událostí a předchozí síla umožnila získat majetek bez odporu); State v. Mason, 403 So. 2d 701 (La. 1981) (tvrdí, že násilné činy nemusejí být za účelem odebrání majetku a že postačí, že sejmutí peněženky bylo provedeno v důsledku dřívějších činů strčení oběti na postel a tahání jejího oblečení ).

V souladu s tím se domníváme, že existuje dostatek důkazů na podporu odsouzení z loupeže a zjištění loupeže jako přitěžující okolnosti.

Vloupání

Chappell tvrdí, že stát nepředložil dostatečné důkazy k prokázání, že se dopustil vloupání. nesouhlasíme. NRS 205.060(1) stanoví, že osoba je vinna z vloupání, když „ve dne nebo v noci vstoupí do jakéhokoli . . . návěs nebo obytný přívěs. . . s úmyslem spáchat velkou nebo drobnou krádež, napadení nebo ublížení na zdraví jakékoli osobě nebo jinému zločinu.“ U soudu stát předložil důkazy, že Panos chtěla ukončit svůj vztah s Chappellem, že Chappell v minulosti Panosovi vyhrožoval a zneužíval ho a že Panos s Chappellem nekomunikoval, když byl ve vězení. Navíc se objevilo svědectví, že přívěs se zdál vypleněný a že Panosova karta sociálního zabezpečení a klíče od auta byly nalezeny u Chappella. V souladu s tím jsme dospěli k závěru, že existuje dostatek důkazů na podporu přesvědčení o vloupání a zjištění poroty o vloupání jako pachatele.

Sexuální napadení

Chappell tvrdí, že stát nedokázal nade vší pochybnost prokázat, že sexuální setkání mezi Chappellem a Panosem bylo nekonsensuální. nesouhlasíme. Porota byla instruována, aby zjistila sexuální napadení, pokud se Chappell dopustil pohlavního styku s Panosem „proti [její] vůli“ nebo za podmínek, za kterých Chappell věděl nebo měl vědět, že Panos byl „duševně a emocionálně neschopný klást odpor“. Důkazy u soudu a během trestního slyšení ukázaly, že Panos a Chappell měli násilný vztah, že Panos ukončila svůj vztah s Chappellem, že Chappell extrémně žárlila na Panosovy vztahy s jinými muži a že se Panosová zapletla s jiným mužem. čas zabití. Dospěli jsme k závěru, že racionální hledač faktů mohl dospět k závěru, že buď Panos by za těchto okolností nesouhlasil se pohlavním stykem, nebo byl mentálně nebo emocionálně neschopný Chappellovým návrhům odolat, a že Chappell se proto dopustil sexuálního napadení. V důsledku toho důkazy podporují zjištění poroty o sexuálním napadení jako přitěžující okolnosti.

Mučení nebo zkaženost mysli

Chappell tvrdí, že okolnosti Panosovy smrti nedosáhnou úrovně nutné k tomu, aby nastolily mučení nebo zkaženost mysli. Souhlasíme. Zkaženost mysli se používá v hlavních případech, pokud je ukázáno „mučení, mrzačení nebo jiné vážné a zkažené fyzické zneužívání, které přesahuje samotný akt zabití“. Robins v. State, 106 Nev. 611, 629, 798 P.2d 558, 570 (1990); NRS 200.033(8).³

V tomto případě byla porota poučena, že prvky vraždy mučením jsou takové, že „(1) čin nebo činy, které způsobily smrt, musí zahrnovat vysoký stupeň pravděpodobnosti smrti a (2) obžalovaný musí takový čin spáchat nebo jedná s úmyslem způsobit krutou bolest a utrpení za účelem pomsty, přesvědčování nebo za jakýmkoli jiným sadistickým účelem.“⁴Panos zemřel na následky mnoha bodných ran; tím je splněn první prvek. Druhý prvek nelze tak snadno splnit ve skutečnostech tohoto případu.

Stát argumentuje, že důkazy o mučení lze nalézt v následujícím: Panos byl těžce zbit Chappellem, na Panosově obličeji byly četné modřiny a odřeniny, Panos byl bodnut v oblasti třísel a hrudníku, Panos byl bodnut třináctkrát a čtyřikrát bodnutí byly takové síly, že pronikly míchou v Panosově krku. Došli jsme k závěru, že neexistuje žádný důkaz, že Chappell ubodal Panose s jiným úmyslem, než aby ji připravil o život. Neexistuje žádný důkaz, že Chappell zamýšlel způsobit Panovi kruté utrpení za účelem pomsty, přesvědčování nebo jiného sadistického potěšení. Ani Chappellův čin, kdy Panose třináctkrát bodl, nedosáhne úrovně mučení. V souladu s tím se domníváme, že záznam neobsahuje dostatečné důkazy, které by podpořily přitěžující okolnost zkaženosti mysli a mučení.

Zrušení platnosti přitěžující okolnosti

Zrušení přitěžující okolnosti automaticky nevyžaduje, aby tento soud zrušil rozsudek smrti a byl vzatý do vazby k novému řízení před porotou. Viz Witter v. State, 112 Nev. 908, 929, 921 P.2d 886, 900 (1996); viz také Canape v. State, 109 Nev. 864, 881-83, 859 P.2d 1023, 1034-35 (1993). Pokud existuje alespoň jedna další přitěžující okolnost, může tento soud buď přitěžující okolnosti přehodnotit s polehčujícími důkazy, nebo provést nezávadnou analýzu chyb. Witter, 112 Nev. na 929-30, 921 P.2d na 900.

V daném případě porota označila za polehčující okolnosti (1) to, že vražda byla spáchána v době, kdy byl obžalovaný pod vlivem extrémního duševního nebo emočního rozrušení, a (2) jakékoli další polehčující okolnosti. Došli jsme k závěru, že zbývající tři agresoři, loupeže, vloupání a sexuální napadení, jasně převažují nad polehčujícími důkazy předloženými Chappellem. Proto docházíme k závěru, že Chappellův rozsudek smrti byl správný.

Povinná kontrola vhodnosti trestu smrti

NRS 177.055(2)⁵požaduje, aby tento soud přezkoumal každý trest smrti. V souladu se zákonným požadavkem a kromě námitek vznesených Chappellem a řešených výše jsme rozhodli, že přitěžující okolnosti loupeže, vloupání a sexuálního napadení zjištěné porotou jsou podloženy dostatečnými důkazy. Navíc v záznamu není žádný důkaz, který by naznačoval, že Chappellův rozsudek smrti byl vynesen pod vlivem vášně, předsudků nebo jakéhokoli svévolného faktoru. Nakonec jsme došli k závěru, že rozsudek smrti, který Chappell dostal, nebyl příliš vysoký s ohledem na závažnost jeho zločinů a Chappella jako osobu.

Další otázky vznesené v odvolání

Chappell dále tvrdí, že: (1) použití imperativních výzev ze strany státu k omluvě dvou afroamerických porotců z poroty bylo diskriminační; (2) okresní soud pochybil, když připustil výpovědi z doslechu; (3) okresní soud pochybil, když zamítl Chappellův návrh na zaškrtnutí oznámení o úmyslu požadovat trest smrti; (4) stát se během fáze trestu neoprávněně odvolal k porotě za pomstu; (5) kumulativní chyba odepřela Chappellovi spravedlivé slyšení; a (6) svědectví o dopadu na oběť odepřelo Chappellovi spravedlivý trest. Přezkoumali jsme každý z těchto problémů a dospěli jsme k závěru, že postrádají opodstatnění.

ZÁVĚR

Z výše uvedených důvodů potvrzujeme odsuzující rozsudek za loupež, vloupání a vraždu prvního stupně a trest smrti.^{6 7}

POZNÁMKY POD ČAROU