Profil oběti: Terry Oringderff (muž, 32 let, vedoucí supermarketu)
Způsob vraždy: Střílení
Umístění: Harris County, Texas, USA
Postavení: Popraven smrtící injekcí v Texasu dne 14.1994
Datum provedení:
14. června 1994
Pachatel:
Denton Crank #803
Poslední prohlášení:
Své rodině, která mě udržela při síle, dávám svou lásku.
Denton Crank Stáří: 39 (28) Popraven: 14. června 1994 Stupeň vzdělání: Absolvent střední školy nebo GED
Crank byl usvědčen z únosu Terryho Oringderffa z jeho bytu v severním Houstonu v noci 15. ledna 1984 a jeho zabití poté, co ho druhý den ráno vzal do supermarketu, který vedl, a okradl obchod o 32 000 dolarů. Oringderff, 32, byl několikrát zastřelen. Crankův nevlastní bratr byl odsouzen na doživotí za přitěžující loupež.
19 F.3d 172
Denton Alan CRANK, navrhovatel-odvolatel, v. James A. COLLINS, ředitel, Texas Department of Criminal Justice, Institucionální oddělení, Respondent-Appellee.
č. 93-2455.
Odvolací soud Spojených států, Pátý obvod.
5. dubna 1994.
O žádosti o osvědčení o pravděpodobném důvodu k odvolání proti příkazu okresního soudu Spojených států pro jižní okres Texasu.
Před KINGEM, DAVISEM a WIENEREM, obvodními soudci.
W. EUGENE DAVIS, obvodní rozhodčí:
Denton Alan Crank byl usvědčen z vraždy, za kterou byl uložen trest smrti. Okresní soud zamítl jeho žádost o vydání osvědčení o pravděpodobné příčině (dále jen „CPC“) a my rovněž zamítáme jeho žádost o vydání CPC k odvolání proti příkazu okresního soudu.
já
16. ledna 1984 Crank a další maskovaný ozbrojenec unesli Terryho Oringderffa z jeho bytu a odvezli ho do Rice Cash Saver's Store, kde byl Oringderff jedním z manažerů. Poté, co okradli několik zaměstnanců obchodu, ozbrojenci donutili Oringderffa a operátora stánku, aby otevřeli trezory obchodu. Ozbrojenci pak s penězi odešli a Oringderff, který byl později toho dne nalezen na odlehlé silnici v Houstonu, byl zastřelen poblíž svého auta. 1
Crank byl usvědčen z vraždy a odsouzen k smrti. Texaský soud pro trestní odvolání potvrdil jeho odsouzení a trest. 2. října 1989 Nejvyšší soud Spojených států zamítl certiorari a Crankovo odsouzení se stalo konečným.
Crank poté požádal o státní úlevu od habeas, kterou státní soud doporučil zamítnout. Odvolací trestní soud nejprve přijal doporučení soudu prvního stupně, ale později povolil opětovné projednání Crankova nároku podle Penry v. Lynaugh, 492 U.S. 302, 109 S.Ct. 2934, 106 L.Ed.2d 256 (1989), jen aby mu v dubnu 1992 odepřel úlevu proti tomuto nároku.
Crank pak podal druhou státní habeas petici, v níž tvrdil, že jeho soudní právník pracoval ve střetu zájmů. V červnu 1993 přijal Odvolací trestní soud doporučení státního soudu, aby byla úleva habeas zamítnuta i z tohoto důvodu.
14. června 1993, necelých patnáct hodin před plánovanou popravou, podal Crank u federálního okresního soudu žádost o úlevu habeas. Jeho návrh obsahoval osmnáct samostatných nároků spolu s návrhem na odklad exekuce a žádostí o OSŘ. Později téhož dne okresní soud vydal memorandní stanovisko a příkaz, kterým zamítl Crankův návrh habeas, jeho návrh na odklad exekuce a jeho žádost o CPC. Povolili jsme odklad výkonu, abychom měli dostatek času na zvážení Crankova odvolání. Jeho žádost o CPC k tomuto soudu byla doručena s případem.
II.
Nemáme pravomoc projednávat odvolání v tomto případě, pokud nejprve neudělíme CPC. Fed.R.App.P. 22(b); viz Black v. Collins, 962 F.2d 394, 398 (5. Cir.), cert. zamítnuto, --- USA ----, 112 S.Ct. 2983, 119 L. Ed. 2d 601 (1992). Aby Crank získal CPC, musí podstatně prokázat, že mu bylo odepřeno federální právo. Viz Barefoot v. Estelle, 463 U.S. 880, 893, 103 S.Ct. 3383, 3394, 77 L. Ed. 2d 1090 (1983).
Musí „prokázat, že tyto otázky jsou diskutabilní mezi právníky rozumu; že soud by mohl tyto problémy vyřešit [jiným způsobem]; nebo že otázky jsou adekvátní k tomu, aby si zasloužily povzbuzení k dalšímu postupu.“ Id. na 893 n. 4, 103 S.Ct. na 893 n. 4 (interní citace a citace vynechány). Při použití tohoto standardu docházíme k závěru, že Crank nemá nárok na CPC, aby se odvolal proti příkazu okresního soudu.
III.
A.
Crank nejprve tvrdí, že texaské schéma kapitálových trestů platné v době jeho odsouzení, čl. 37.071 Texaského zákoníku o trestním řízení, zbavil jej práva na individuální rozhodnutí o odsouzení podle Penry v. Lynaugh, 492 U.S. 302, 109 S.Ct. 2934, 106 L. Ed. 2d 256 (1989). Uvádí dva argumenty: (1) porota nemohla ani vzít v úvahu, ani dát polehčující účinek důkazům o jeho minulosti a charakteru podle zákona o státním trestu pro kapitál; a (2) zákon vylučoval, aby jeho právní zástupce vypracoval a předložil polehčující důkazy.
Crankův první bod zahrnuje svědectví bývalého zaměstnavatele, dlouholetého přítele a rodinných příslušníků o jeho kladných charakterových rysech, včetně jeho důvěryhodnosti, ukázněné povahy, starostlivého a milujícího charakteru, klidné a nenásilné osobnosti a rodinných hodnot. Crank tvrdí, že porota nebyla schopna dát těmto důkazům polehčující účinek, protože to bylo mimo rozsah dvou zvláštních otázek předložených porotě nebo pro ně nebylo relevantní. dva
Crank tvrdí, že neschopnost státního soudu poskytnout porotě další instrukce opravňující porotu, aby poskytla polehčující účinek tomuto důkazu dobré povahy, porušila jeho práva podle osmého a čtrnáctého dodatku, jak je uvedeno v Penry.
I kdybychom přijali Crankův argument, vyžadovalo by to, abychom oznámili „nové pravidlo“ podle Teague v. Lane, 489 U.S. 288, 301, 109 S.Ct. 1060, 1070, 103 L.Ed.2d 334 (1989), protože výsledek požadovaný Crankem nebyl diktován precedentem existujícím v době, kdy jeho odsouzení nabylo právní moci dne 2. října 1989. Jinak řečeno, pokud „rozumní právníci čtou judikatura z [října 1989] mohla dospět k závěru, že odsouzení [Cranka] nebylo ústavně nepřípustné,“ brání nám Teague poskytnout úlevu. Viz Graham v. Collins, --- U.S. ----, ----, 113 S.Ct. 892, 903, 122 L. Ed. 2d 260 (1993). Úleva z Crankova nároku na Penry je tedy vyloučena Teagueovým omezením neretroaktivity.
Crankovo tvrzení si ve své podstatě nevede o nic lépe. Dokud jsou nabízené polehčující důkazy v „efektivním dosahu odsuzujícího“, je osmý dodatek splněn a doplňující zmírňující pokyny nejsou ústavně vyžadovány. Viz Johnson v. Texas, --- U.S. ----, ----, 113 S.Ct. 2658, 2669, 125 L. Ed. 2d 290 (1993). Důkazy o Crankově dobrém charakteru měly tendenci ukazovat, že jeho zločin byl aberací, což by podpořilo zápornou odpověď na druhý zvláštní problém. Viz Graham, --- U.S. at ----, 113 S.Ct. na 902. Při slyšení o trestu Crankův právní zástupce skutečně tvrdil, že důkazy o Crankově dobrém charakteru odrážely, že by se v budoucnu nedopustil násilných trestných činů:
To, co jsem vám při tomto slyšení přinesl jako důkaz, je svědectví... řady dobrých lidí, kteří znali Dentona Cranka v mnoha případech po celý jeho život, z nichž všichni ho znají léta.... lidé říkají pravdu, když říkají, že není násilník, že je dobrý ke své rodině, že je dobrý ke své ženě, že je miluje a že oni milují jeho. A to není ten typ člověka, který by pravděpodobně pokračoval v páchání trestných činů násilí, které by představovalo hrozbu pro společnost.
Protože porota byla schopna dát tomuto důkazu zmírňující účinek, Crankovo Penryho tvrzení také selhává ve své podstatě.
Crank dále argumentuje tím, že jeho práva podle šestého, osmého a čtrnáctého dodatku byla porušena, protože zákon o odsouzení hlavního města Texasu zabránil právním zástupcům vypracovat a předložit polehčující důkazy.
Podle Cranka by důkazy týkající se jeho minulosti, včetně zneužívání dětí a neurologického poškození pocházejícího z mozkového aneuryzmatu, buď byly pro zvláštní problémy irelevantní, nebo by byly považovány pouze za přitěžující důkazy. Tvrdí, že v důsledku toho mu bylo fakticky znemožněno předložit tyto důkazy. Tento argument považujeme za neopodstatněný.
Musíme také odmítnout Crankův druhý Penryho argument – že texaský zákon mu zakazoval vypracovat a předložit polehčující důkazy. Usoudili jsme, že federální žadatel o habeas nemůže založit Penryho tvrzení na důkazech, které mohly být, ale nebyly předloženy u soudu. Viz Barnard v. Collins, 958 F.2d 634, 637 (5. Cir. 1992), cert. zamítnuto, --- USA ----, 113 S.Ct. 990, 122 L. Ed. 2d 142 (1993).
Jak Crank ve svém stručném vyjádření připouští a jak zjistil státní soud při přezkoumávání Crankovy habeas petice, Crankův soudní právní zástupce se takticky rozhodl nenabídnout důkazy o tom, že Crank byl v dětství zneužíván a že utrpěl únikové aneuryzma mozku, které způsobilo neurologické poškození. .
Přidání glosy šestého dodatku k tomuto tvrzení nepomáhá. I kdyby texaské schéma odsouzení způsobilo, že Crankův soudní právní zástupce učinil taktická rozhodnutí, která by jinak neučinil, nerovná se to protiústavnímu vládnímu zasahování do schopnosti právníka vést obhajobu případu. Viz May v. Collins, 948 F.2d 162, 167-68 (5. Cir. 1991) (Kdyby každý hmotněprávní trestní zákon a zákon o trestu smrti spouštěly pravidlo proti vládnímu zasahování do schopnosti právního zástupce vést závadu, „to pravidlo by bylo prakticky neomezený a přeměnil by každý trestní zákon a systém uvalování trestů na predikát pro nárok šestého dodatku za neúčinnou pomoc právního zástupce.'), cert. zamítnuto, --- USA ----, 112 S.Ct. 907, 116 L. Ed. 2d 808 (1992). Z důvodů uvedených výše postrádá Crankovo Penryho tvrzení diskutabilní hodnotu.
B.
Nakonec Crank tvrdí, že se vědomě a inteligentně nevzdal svého práva na bezkonfliktní právní poradu podle šestého dodatku. Ve věci United States v. Garcia, 517 F.2d 272, 278 (5. Cir. 1975) jsme stanovili, že platné vzdání se práva obžalovaného na bezkonfliktní právní zástupce podle šestého dodatku vyžaduje: (1) aby si obžalovaný byl vědom toho, že existuje možný střet zájmů; (2) aby si obžalovaný uvědomil důsledky pro svou obhajobu, které by mělo pokračování v konfliktu s obhájcem; a (3) aby si byl obžalovaný vědom svého práva získat jiného obhájce.
Fakta, která jsou základem Crankova tvrzení, jsou nesporná. Crankův původní soudní právní zástupce Bob Tarrant současně zastupoval dalšího podezřelého z vraždy, za kterou byl Crank nakonec odsouzen. 3 Poté, co se Crank objevil u státního soudu s Tarrantem a prohlásil, že je nevinný, soud identifikoval střet zájmů a vysvětlil Crankovi, že se může konfliktu vzdát. Když Crank naznačil, že si není jistý, zda situaci rozumí, poradil se s Tarrantem. Soud poté ustoupil, aby umožnil Crankovi, aby se před jakýmkoli rozhodnutím mohl poradit se svou rodinou a občanským právním zástupcem své rodiny.
O více než týden později se Crank objevil na předsoudním slyšení s Donem Ervinem, svým nově zadrženým právníkem, a soud pokračoval v diskusi s Crankem o potenciálním střetu zájmů právníka. Soud se Cranka zeptal, zda chce, aby Ervin nahradil Tarranta jako jeho obhájce, a zda chápe, že Ervin a Tarrant jsou právní partneři. Crank odpověděl kladně.
Soud se také zeptal, zda Crank pochopil, že kvůli vztahu Ervina a Tarranta existuje možný střet zájmů. Po konzultaci s Ervinem mimo záznam Crank znovu odpověděl kladně. Soud poté vysvětlil, co znamená vzdát se práva na bezkonfliktní obhájce, a Crank se vzdáním souhlasil.
Státní soud prověřující Crankovu petici habeas zjistil, že pochopil svá práva a potenciální konflikt a že se vědomě a inteligentně rozhodl nechat ho zastupovat pan Ervin. Záznam tato zjištění bohatě podporuje a okresní soud jim řádně přiznal presumpci správnosti. Viz 28 U.S.C. Sek. 2254(d). Dospěli jsme proto k závěru, že Crankovo právo na bezkonfliktní právní poradenství postrádá diskutabilní hodnotu.
IV.
Protože Crank nedokázal prokázat, že problémy, které předkládá, jsou diskutabilní mezi rozumovými právníky, je jeho žádost o CPC ZAMÍTNUTA a dříve zadaný odklad exekuce je UVOLNĚN.
Podrobnosti o zločinu jsou podrobněji uvedeny v Crank v. State, 761 S.W.2d 328 (Tex.Crim.App.1988), cert. zamítnuto, 493 U.S. 874, 110 S.Ct. 209, 107 L. Ed. 2d 162 (1989)
Porota byla požádána, aby určila: (1) zda jednání obžalovaného, které způsobilo smrt zesnulého, bylo spácháno úmyslně as důvodným očekáváním, že dojde k smrti; a (2) zda existuje pravděpodobnost, že se obžalovaný dopustí násilných trestných činů, které by představovaly trvalou hrozbu pro společnost. Viz Vernon's Ann.Texas C.C.P. umění. 37,071(b)(1). Porota musela na obě otázky odpovědět kladně, aby byl Crank odsouzen k smrti
Tarrant zastupoval Bobbyho Bartoo v nesouvisejícím obvinění z loupeže. Bartoo byl také podezřelý z loupeže 16. ledna 1984; svědek identifikoval Bartoo jako maskovaného střelce. Tarrant by proto musel hájit jednoho klienta (Crank) tím, že by jiného (Bartoo) zapletl do vraždy Oringderffa.