Dennis Rader | Životopis část 2 | N E, encyklopedie vrahů
Dennis Lynn RADER
A.K.A.: 'Zabiják BTK'
Klasifikace: Sériový vrah
Vlastnosti: sadista -Fetišista
Počet obětí: 10
Datum vražd: 1974 - 1991
Datum zatčení: 25. února2005
Datum narození: 9. března1945
Profil obětí: Joseph Otero, 38, jeho manželka Julie, 34, a dvě jejich děti: Joseph II, 9, a Josephine, 11 /Kathryn Bright, 21 / Shirley Vian, 24 / Nancy Fox, 25 / Marine Hedge, 53 / Vicki Wegerle, 28 / Dolores E. Davis, 62
Způsob vraždy: Ligaturní škrcení -Svatýabbing s nožem
Umístění: okres Sedgwick, Kansas, USA
Postavení: Sodsouzen k výkonu 10 po sobě jdoucích doživotních trestůdne 18. srpna 2005.Rader by měl nárok na podmínečné propuštění po 175 letech vězení
Dennis Rader - BTK zabiják - Biografie
1975-1979
V listopadu 1974 Dennis Rader konečně našel stabilní práci ve společnosti ADT Security, která se specializuje na instalaci poplašných systémů. V ADT by zůstal dalších 14 let. Dostal se na pozici vedoucího instalace, což mu dalo určitou flexibilitu, pokud jde o to, kde může být během dne.
V roce 1975 se Raderovým narodilo první dítě, Brian. Dennis měl plný rozvrh mezi ADT a noční školou na WSU. I když není známo, že by se v letech 1975 a 1976 dopustil nějakého známého zločinu, podle jeho vlastního popisu trollování pro další oběti nikdy neustalo ani tehdy, ani až do jeho zatčení o 30 let později.
17. března 1977 se Rader rozhodl, že je čas na vraždu tak či onak. Poměrně intenzivně trolloval určitou čtvrť a měl tam na mysli nějaké ženy. V baru potkal ženu jménem Cheryl a připadala mu docela zajímavá. Cheryl si pronajímala dům s jinou ženou a v té době tam často pořádala večírky.
Rader zjistil, kde bydlí, a rozhodl se, že to bude ‚jít‘, což znamená definitivní hit. Naštěstí pro Cheryl a její přátele nebyl nikdo doma, když ten den přišel Rader. Rader uvádí, že měl v sousedství také další dům, ale ani tam nikdo nebyl.
Rader šel pěšky po Hydraulic Street a narazil na pětiletého chlapce Steva Relforda. Vytáhl fotku své vlastní manželky a syna a zeptal se Steva, jestli ví, kdo jsou. Steve řekl, že ne, a pokračoval domů, aby dokončil pochůzku do obchodu, kam ho poslala jeho matka. Rader brzy zaklepal na dveře a Steve odpověděl.
Vydával se za oficiální osobu, možná detektiv, a dostal se do domu. V domově byly tři děti včetně Steva a 8letého bratra a 4leté sestry. Rader náhle vypnul televizi a stáhl žaluzie. (Fotografie a příběh o Stevu Relfordovi z CNN.com ).
Matka se vynořila v županu a chtěla vědět, co se děje. Rader se zbraní v ruce nařídil všem dětem, aby vstoupily do koupelny, kde je zablokoval. Matce Shirley Vian (24) dal jasně najevo své úmysly, že ji sváže a bude si s ní muset poradit.
Nebylo to však znásilnění, o které mu šlo, jak přivedl Shirley k víře. Rader tvrdí, že jí dal sklenici vody poté, co se pozvracela, a dovolil jí kouřit, aby se uklidnila. Shirley byla toho dne nemocná a její manžel Richard Vian bude doma až později.
Rader ji svázal, jak slíbil, ale pak ji uškrtil k smrti šňůrou kolem krku. Semeno nechal na kalhotkách nalezených vedle těla. Než se děti stačily vymanit z koupelny a přivolat pomoc, byl pryč. Rader později uvedl, že ho zvonící telefon znervóznil a přiměl ho odejít dříve, než mohl zabít děti.
V prosinci 1977 se Rader upnul na Nancy Foxovou (25), pronásledoval ji z jejího bydliště a pracoviště. Večer 8. prosince se vloupal do jejího skromného duplexu oknem v zadní ložnici poté, co nejprve přerušil telefonní linku.
Čekal na její příchod z večerní práce v klenotnictví. Nancy byla v té době jedinou obyvatelkou duplexu a žila sama. Počáteční konfrontace se odehrála v kuchyni, pravděpodobně se zbraní. Rader uvedl, že měl sexuální problém a potřeboval ji svázat, aby ji znásilnil. Kromě ostnatých poznámek se Nancy nebránila.
Poté, co jí bylo dovoleno se v koupelně částečně svléknout, byla přikázána do ložnice. Rader ji přivázal k posteli a sám se svlékl. V tu chvíli oznámil, kdo ve skutečnosti je, čímž dal jasně najevo, že je to ta samá osoba, která zabila Oteros, a přistoupil k tomu, aby ji uškrtil k smrti obvazem. Semeno nechal uložené na noční košili nalezené vedle těla.
Následující ráno poté, co se Rader nahlásil do práce v ADT a opustil kancelář ve firemní dodávce, se zastavil u telefonní budky jen pár bloků dále v ulici. Zavolal policejnímu dispečerovi a řekl: „Ano, na 843 South Pershing najdete domácí kyselinu. Nancy Foxová...To je pravda,“ a nechala sluchátko viset.
Policisté přispěchali do bydliště a našli bezvládné tělo stále ležet na posteli s těžce oteklou hlavou. Nahrávka tohoto hovoru byla nakonec opakovaně přehrávána znovu a znovu v médiích Wichita, ale nikdo včetně Raderových spolupracovníků nebo rodiny nebyl schopen hlas rozpoznat.
Začátkem roku 1978 se Rader pokusil poslat pohlednici se sarkastickou básní „Shirley Locks“ do Wichita Eagle, ale až o několik dní později nikdo nerozpoznal její význam. Po něm následoval dopis, který byl brán zcela vážně. Vrah v něm převzal plnou odpovědnost za vraždy Otero, Shirley Vian a Nancy Fox plus nejmenovaná sedmá oběť, která se později považovala za Kathryn Brightovou.
Spisovatel pro sebe navrhl řadu jmen, včetně B.T.K. Byl napsán stejným stylem jako dopis z roku 1974 a zmínil se o záhadném „faktoru x“, o kterém pisatel řekl, že je důvodem jeho potřeby zabíjet lidi. Součástí byla také bizarní báseň 'Oh death to Nancy', napodobující starou lidovou píseň a báseň nazvanou 'Oh Death'.
Tento dopis donutil policejní oddělení ve Wichitě učinit rozhodnutí. Bylo rozhodnuto, že bude veřejně oznámeno, že Wichita má na útěku neznámého sériového vraha, a občané byli vyzváni, aby byli zvlášť opatrní při zamykání dveří a dávali si pozor jeden na druhého. Ve Wichitě vyrostla celá generace žen, které rutinně kontrolovaly své telefony na oznamovací tón, kdykoli znovu vstoupily do jejich domovů, aby se ujistily, že telefonní linku nepřerušil nějaký vetřelec.
V červnu 1978 Paula porodila Raderovo druhé a poslední dítě, Kerri. Během všech událostí během a po vraždě Nancy Fox byla těhotná.
V dubnu 1979 se Rader vloupal do domu Anny Williamsové, 63leté vdovy, která nedávno ztratila manžela. Marně čekal, až se Anna vrátí domů, ale ona to udělala až později večer. Rader ukradl několik malých předmětů a zklamán odešel.
V červnu toho roku, jen pár dní před Raderovou promocí na WSU, Anna obdržela poštou balíček s básní nazvanou „Ach, Anno, proč ses neobjevila“, kresbou toho, co jí Rader zamýšlel udělat, a několika z věcí, které ukradl. Následující den dorazil podobný balíček do studií KAKE-TV ve Wichitě. Anna byla vyděšená a rychle se odstěhovala daleko od Wichity.
80. léta 20. století
Pokud si Dennis Rader užil veškerou publicitu, které se BTK dostávalo na konci 70. let, musel být stále ostražitější, aby ho někdo chytil. Před hrou věděl, kdy to má složit. Až do roku 2004 nebylo od vraha veřejně slyšet nic, s výjimkou jednoho dopisu, o kterém nebylo oficiálně uznáno, že pocházel z BTK v roce 1988.
Rader pokračoval ve svém trollingu a zároveň se stal aktivnějším ve své církvi a také se stal vůdcem zvědů mláďat, když byl jeho syn dost starý. Ve skutečnosti by syn Brian nakonec získal status orlího zvěda, nepochybně s dostatkem podpory a vedení od svého otce.
Rader nikdy nevyužil svůj titul ve správě spravedlnosti na WSU, ale bylo známo, že mu záviděl stát se policistou a také byl údajně občas zapojen do programů pro důstojníky v záloze jako dobrovolník.
Je nemožné porozumět příběhu Dennise Radera, pokud člověk nemá nějaké znalosti o tom, co je psychopat. Psychopat je člověk, který není schopen empatie k ostatním bytostem. Jsou sebestřední do extrému, že na nikom jiném nezáleží, pokud psychopatovi někdo neslouží účel nebo potenciální účel.
Je to člověk, který nemá problémy s ubližováním druhým, nemá vinu, stud ani výčitky. Je to člověk, který je klamný, lže svobodně a obratně bez studu a lítosti. Dennis Rader se od mládí učil, jak žít ve dvou světech, v konvenční sociální sféře, ve které každý žije, a ve svém vlastním soukromém světě mučení a smrti.
Byl nesmírně zručný v oddělování těchto dvou světů, což je známé jako kompartmentalizace. Mohl jít ven a spáchat tu nejkrutější vraždu a vrátit se domů, jako by se nic nestalo. Bylo to jako převlékání nebo přepínání na jiný kanál.
Pokud někdo ví, v roce 1985 to bylo několik let od posledního sestřelu. Rader byl zaneprázdněný rodinný příslušník, člověk bez trestního rejstříku, někdo zjevně věřící a nápomocný v kostele. Navzdory tomu všemu vynaložil velké úsilí, aby dotáhl svou další vraždu. Nyní mu bylo 40 let, jeho synovi bylo 9 a dceři 6.
Marine Hedge, 53, byla ovdovělá sousedka, která žila ve stejné ulici v Park City jako Raders. Byla to drobná, přátelská žena, matka čtyř dospělých dětí, která v minulém roce ztratila manžela Thomase.
V 70. letech si Raderové koupili malý dům na ulici Independence Street. Během svých procházek Dennis a Paula občas zamávali Marine, která ráda zahradničila kolem domu stejně jako Dennis.
O víkendu 27. dubna 1985 se Rader účastnil skautského tábora kousek od Wichity. Z tábora odešel večer se záminkou, že ho bolí hlava a že se potřebuje dostat do města, aby si za to něco koupil.
Zaparkoval auto u bowlingu ve městě a koupil si pivo. Propil si tekutinu v ústech a vyplivl ji a také si schválně nanesl nějaké pivo na oblečení, aby měl zápach, jako by pil.
Zavolal si taxíka, předstíral, že je opilý, a nařídil řidiči, aby ho odvezl do parku v Park City, aby ho mohl před příjezdem domů odkráčet. Park sousedil se dvorkem pozemku Hedge. Rader byl zklamaný, když viděl Marine auto v přístřešku, a předpokládal, že je doma.
Přerušil telefonní linku a tiše vypáčil zadní dveře pomocí šroubováku. Ukázalo se, že nikdo není doma, jak doufal, a brzy zastavilo auto a Rader se schoval ve skříni v ložnici. Marine Hedge a přítel, Gerald Porter, vstoupili do domu. Gerald odešel na noc kolem 1:00. Rader čekal, zatímco Marine šla spát a usnula.
Rader se vykradl ze skříně. Rozsvítil koupelnové světlo a pak se vrhl na Marine v posteli a ručně udusil 100 kilovou ženu k smrti. Jeho fantazijní výlet však zdaleka neskončil. Odtáhl tělo s podestýlkou do jejího auta a uložil ji do kufru.
Rader jel přímo do svého kostela, kde byl osobou tak důvěryhodnou, že měl klíče od budovy. Odtáhl tělo pod stromy a vešel do budovy dolů do sklepa, kde přelepil okna sklepa černým plastem, aby dovnitř nikdo neviděl.
Poté tělo odtáhl do sklepa a vyfotografoval ho v různých pózách. Bylo pozdě a Rader spěšně vrátil tělo do kufru auta a vzlétl. Našel skládku v příkopu podél polní cesty několik mil za Park City a tělo napůl skryl pod nějakými ozdobami.
U těla nechal zauzlované punčochové kalhoty, které zřejmě byly v noci použity k nějakému účelu. V jednu chvíli Rader upustil klíč od auta na palubní desku a klíč sklouzl dolů a zaklínil se pod čelní sklo. Použil kámen k rozbití rohu čelního skla, aby získal klíč.
To už se rozednívalo a Rader se spěšně vydal zpátky tam, kde nechal auto ve Wichitě. Zaparkoval tam Marine auto poté, co ho otřel o otisky prstů, a vrátil se do skautského tábora, který předtím opustil. S tímto zločinem nebyl spojen až o 20 let později. Stále měl ty fotografie ve své sbírce.
V září 1986 Rader viděl Vicki Wegerle, 28letou matku dvou dětí. Chodil kolem jejího domu a poslouchal tóny klavírní hudby, když hrála Vickie. 16. září si vzal nějaký čas na „PJ“ neboli projekt, jak nazval své vyhlídky na vraždu.
Někdy po 10:00 se objevil u Vickieiných dveří, oblečený jako opravář telefonů s přilbou. Nějak se mu podařilo přimět Vicki, aby mu dovolila uvnitř domu zkontrolovat telefonní linku. Pohrával si s jejím telefonem s improvizovaným testovacím zařízením a pak ji informoval, že bude svázána.
Pravděpodobně pomocí pistole ji donutil vstoupit do ložnice a pokusil se ji svázat, ale ona s ním tvrdě bojovala, když ho poškrábala. Rader zvítězil ve fyzickém boji a zajistil ji provazy, pak ji uškrtil k smrti pomocí punčocháčů jako obvazu.
Vyfotografoval umírající tělo v několika pózách a spěšně odešel ve voze Wegerle. Vicki ho varovala, že její manžel brzy dorazí domů. Rader později uvedl, že kdyby se manžel vrátil domů, byl by také zabit.
Bill Wegerle se skutečně brzy poté vrátil domů a dokonce viděl, jak jeho vlastní auto jelo v opačném směru od domu. Nemohl identifikovat řidiče, ale nezdálo se, že by to byla Vicki.
Jeho dvouletý syn Brandon byl stále v obývacím pokoji bez dozoru. Bill nejprve nemohl najít Vicki, která byla na podlaze ložnice za postelí, ale nakonec to po chvíli našel. Byla převezena do nemocnice se záchranáři, kteří se ji zoufale snažili oživit, ale krátce poté byla prohlášena za mrtvou.
BTK mezitím chvíli jezdil po městě a likvidoval důkazy, pak se vrátil do oblasti poblíž domu a zaparkoval Wegerleho auto pár bloků od jejich domova. Z oblasti odešel pěšky a vrátil se k vlastnímu autu poblíž. Převlékl se, unikl všem odhalením kvůli tomuto zločinu a nikdy z toho nebyl podezřelý.
Život Billa Wegerleho se brzy obrátil k drastickému. Nejen, že ztratil manželku a matku svých dvou dětí, ale čelil nepřátelské a skeptické policii a veřejnosti, která se nikdy nezdála spokojená s tím, že je za tento zločin nevinný. Tento temný mrak podezření nad ním visel dalších 18 let.
Za osm let o BTK nikdo neslyšel a policie to považovala za trestný čin BTK. Proti Billovi nebyla nikdy vznesena žádná obvinění, ale úzkost těch let byla horká. (Foto a příběh o rodině Wegerle z CBSnews.com a program 48 Hours Mystery).
Na samém konci roku 1987 došlo ve Wichitě k další nechvalně známé rodinné vraždě, tentokrát tří členů rodiny Phillipa Fagera: otce Phillipa a dvou dospívajících dcer.
Dodavatel, který pracoval pro Fagerovy, byl zatčen na Floridě poté, co opustil místo vraždy ve Fagerově autě a použil jim ukradenou kreditní kartu. Bill Butterworth byl nakonec porotou zproštěn viny kvůli nedostatku fyzických důkazů, ale policie zůstává spokojena, že vrahem byl on.
Začátkem roku 1988 obdržela paní Fagerová dopis od BTK, který uvedl, že tento zločin nespáchal, ale obdivoval práci muže, který to udělal. Toto nebylo nikdy potvrzeno jako pravá BTK komunikace, dokud policie o 17 let později nenašla kopii původního dopisu v Raderově skrýši.
Měl také vlastní ilustraci toho, co si myslel, že se ten den stalo jedné z dívek, ale neodpovídalo skutečnému místu činu.
V roce 1988 se Raderovi podařilo propustit z ADT Security. Oficiálním důvodem, který společnost uvedla, bylo, že neplní svou pracovní kvótu. Různé zprávy od spolupracovníků popisují muže, se kterým bylo obtížné pracovat, ale byl orientován na zákazníka.
Jeden jeho popis z té doby vykresluje obraz muže, který se chtěl stát policistou, ale byl nucen se spokojit s tím, co Rader považoval za podřadnou pozici montéra alarmů. V každém případě byl bez stálého zaměstnání.
Existuje záznam o tom, že Rader pracoval pro US Census Bureau několik měsíců pouze v roce 1989 jako vedoucí provozu v terénu. Jinak mohl být nezaměstnaný nebo si našel dočasnou práci, dokud v roce 1991 nepřišel na novou pozici.