Postavení: Popraven smrtící injekcí v Delaware dne 26.2001
Nejvyšší soud Spojených států amerických
Dawson v. Delaware
Souhrn:
Spáchal během vloupání na útěku po útěku z vězení Delaware. Oběť byla svázána a roubována a 12krát bodnuta do hrudníku.
Dawson měl 14 předchozích odsouzení za těžký zločin, 3 útěky z věznic s nejvyšší ostrahou a byl téměř nepřetržitě za mřížemi od svých 13 let. V roce 1988 byl rozsudek smrti zrušen; znovu souzen a znovu odsouzen k smrti v roce 1993.
Dny před popravou Dawson přiznal vraždu Board of Pardons.
Delaware Department of Correction
David F. Dawson byl shledán vinným z vraždy prvního stupně při zabití Madeline M. Kisnerové z Kentonu 1. prosince 1986. 2. dubna 1993 byl Dawson odsouzen k smrti smrtící injekcí soudcem Henrym DuPontem Ridgelym.
Toto je podruhé, co byl Dawson odsouzen k smrti. První rozsudek smrti byl zrušen Nejvyšším soudem USA a poslán zpět k novému slyšení o trestu v roce 1992.
David F. Lawson
Associated Press
26. dubna 2001
DELAWARE: David F. Dawson byl dnes brzy popraven za vraždu ženy z Kentonu v roce 1986. Dawson, 46 let, byl prohlášen za mrtvého smrtící injekcí ve 00:05 v nápravném středisku v Delaware.
Své poslední hodiny trávil spánkem, jídlem, čtením, psaním dopisů, rozhovory s pracovníky oddělení nápravy a návštěvami se svou rodinou a přáteli a svým duchovním poradcem a právníkem.
17. dubna se Dawson přiznal, že ubodal Madeline M. Kisnerovou k smrti poté, co on a 3 další vězni utekli z DCC v prosinci 1986. Přiznání přišlo během neúspěšné nabídky na změnu před Board of Pardons a následovalo 14 let zapírání a odvolání.
Dawson se oddělil od svých dalších uprchlíků a vstoupil do domu paní Kisnerové v oblasti Kenton, kde 44letou účetní svázal a roubík jí dal, než ji 12krát bodl do hrudníku a krku. Když byl Dawson během slyšení o prominutí dotázán, proč zabil paní Kisnerovou, obvinil to z drog a alkoholu.
K útěku použil auto paní Kisnerové a strávil tu noc pitím ve 2 barech v oblasti Milfordu. Byl zajat další den poblíž Lincolnu poté, co usnul v jiném ukradeném autě.
Ostatní uprchlíci – Mark McCoy, Richard Irwin a Larry Nave – byli později zatčeni v St. George v Utahu a nebyli zapojeni do vraždy paní Kisnerové.
Porota projednávající případ v červnu 1988 strávila tři hodiny jednáním, než shledala Dawsona vinným z vraždy prvního stupně.
8 mužům a 4 ženám pak trvalo hodinu a půl, než jednomyslně doporučili rozsudek smrti. Soudce vrchního soudu Henry du Pont Ridgely nazval Dawsona „zvrhlou postavou“ a řídil se tímto doporučením a původně ho později téhož roku odsoudil k smrti.
Toto datum a 3 další – v roce 1993, 1994 a březen – byly odloženy prostřednictvím řady odvolání. Když Dawson a další 3 vězni v roce 1986 unikli z vězení, zbývalo mu 6 let, aby si odpykal 12letý trest za krádež a další obvinění.
Útěk z DCC nebyl Dawsonův první. Před rokem 1973 třikrát utekl ze zařízení pro mladistvé s maximální ostrahou. V červenci 1975 Dawson uprchl přes plot v přípravném řízení poblíž Price Corner. V únoru 1983 odešel z Plummer Center ve Wilmingtonu a změnil jednodenní dovolenou na 4měsíční exkurzi.
Při svém slyšení u Rady pro omilostnění minulý týden Dawson řekl, že chodil do školy v Milfordu a Harringtonu. Během slyšení zástupce generálního prokurátora John Williams řekl, že Dawson má „rozsáhlý“ trestní rejstřík.
Pan Williams řekl, že Dawson byl uvězněn za vloupání ve věku 11 let. V roce 1968 byl ve 13 letech oddán do Ferris School, což byla jeho první z 5 návštěv školy. Než byl Dawson dospělý, byl obviněn ze 3 útěků a 2 pokusů o útěk. Jeho dospělý záznam podle pana Williamse zahrnoval 14 odsouzení za těžký zločin a útěky dospělých.
V Delaware je v cele smrti 15 mužů. Dawson se stal prvním odsouzeným vězněm, který byl letos v Delaware popraven, a celkově dvanáctým od doby, kdy stát v roce 1992 obnovil trest smrti. Dawson se stal 27. odsouzeným vězněm, který byl letos v USA popraven, a celkově 710. od doby, kdy Amerika 17. ledna 1977 obnovila popravy.
(zdroje: Newszap & Rick Halperin)
ProDeathPenalty.com
David Dawson byl odsouzen k smrti za vraždu Madeline Marie Kisnerové z Kentonu z 1. prosince 1986 při vloupání do jejího domu.
Madeline byla 45letá účetní a byla ubodána k smrti Dawsonem a několika dalšími vězni, kteří před několika dny utekli z Delawarského nápravného ústavu poblíž Smyrny. Někteří z uprchlíků byli nalezeni v Arizoně.
Dawson, který byl původně odsouzen v roce 1988 k smrti za vraždu, nechal svůj trest v roce 1992 zrušit vrchním soudem, protože žalobci nesprávně uvedli jeho členství v Árijském bratrstvu jako důkaz při jeho slyšení o trestu.
Kanadská koalice pro zrušení trestu smrti
David Dawson odhaluje detaily svého případu vlastními slovy. David říká, že on nebyl vrah.
Pořád čtu o lidech, kteří tráví roky v cele smrti, dokud nenajdou někoho, komu na tom záleží natolik, aby dokázal svou nevinu tím, že si nechal udělat test DNA navzdory důkazům, které je usvědčily. Možná mi něco uniká, je tento test DNA jen pro jiné státy a ne pro Delaware? Mám starosti s právníky.
Právníci obvykle využívají své právní záležitosti k získání nových slyšení o trestech a chápu, že právníci mají zájem o záchranu našich životů, ale prostě si neuvědomují, když je člověk nevinný. Nové projednání pokuty je stále prohraná bitva. Pro vězně, i když je odsouzen na doživotí, to stále připadá jako v cele smrti.
Je tu někdo, kdo má moc, aby mi pomohl? Sledoval jsem, jak přátelé v cele smrti bojují a jsou odvlečeni na smrt, a pokud můžete někoho přimět, aby slyšel můj hlas, prosím, kdokoli, kdo mě může slyšet, pomozte mi. Nechci zemřít. Nesouhlasím se lhaním. . . Pokud jde o můj případ, jsem v podstatě sám.
Můj příběh začíná, když se mnou 2. prosince 1986 utekli další tři vězni, Larry Nave, Mark McCoy a Richard Irwin. Byl jsem přistižen ve vězeňském oblečení. Byl jsem obviněn z vraždy prvního stupně. Oběť byla bodnuta dvanáctkrát.
Státní zástupce řekl, že jsem jednal sám. Na místě vraždy byly na hrudi oběti nalezeny vlasy na hlavě a pod nehtem oběti ochlupení na ohanbí. Byl proveden test DNA a ukázalo se, že tyto dva vlasy nepatřily oběti ani rodině a také se ukázalo, že nepatří mně, Davidu Dawsonovi. Nechci být odsouzen a odsouzen k smrti.
Státní zástupce udělil jejich hvězdné svědkyni Kathy Naveové, sestře Larryho Navea, milost za křivou přísahu. V roce 1986 dala Kathy Naveová prohlášení na kazetě, ve kterém uvedla, že se nepodílela na pomoci uprchlíkům, když jsme utekli. Na této kazetě mnohokrát přísahala Bohu, že řekla pravdu.
Zhruba týden před soudem podala Kathy Naveová jiné svědectví než to na kazetě a přísahala Bohu, že toto prohlášení je pravdivé. Podle zákona, když jsou dvě protichůdná tvrzení, je to křivá přísaha a je jedno, které z nich je pravda nebo lež. Pokud by tyto výpovědi byly obráceny a ve prospěch obžalovaného, státní zástupce by svědkovi nedovolil změnit výpověď nebo by obhajoba požadovala obvinění z křivé výpovědi. Nemám dovoleno žádat o obvinění z křivé přísahy, protože žalobce udělil Kathy milost.
Při prvním soudu policista vypověděl, že ochlupení na hlavě bylo testováno proti dalším třem uprchlíkům a že se neshodovalo, a tak předpokládají, že se neshoduje ani ochlupení na ohanbí, takže se neobtěžovali je testovat. Nikdy neukázali žádné dokumenty ukazující, kdy si přišli pro vzorek vlasů od tří dalších uprchlíků, ani neukázali žádné výsledky testování vlasů proti těmto třem mužům.
Mám s sebou výsledky testů FBI. Tito tři další muži šli před soud na základě různých obvinění, ke kterému došlo 2. prosince 1986. Byli dopadeni o dva nebo tři týdny později.
Vražedná zbraň nebyla nikdy nalezena a nože, které byly nalezeny u těchto tří mužů, nebyly nikdy testovány, aby se zjistilo, zda jeden z těchto nožů nebyl vražednou zbraní. Šel jsem před soud v roce 1988 a můj právník nastolil otázku, že nože nebyly testovány.
Žalobce soudu řekl, že nože byly buď ukradeny, nebo zlikvidovány, a cítil, že není potřeba nože testovat, protože stát tvrdí, že já, David Dawson, jsem jednal sám.
Pokud tak silně cítili, že ty nože netestovali, proč potom tvrdili, že testovali vlasy na hlavě proti těm třem mužům? Slyšel jsem o pravidle 16 kolem roku 1996-97. Policista tvrdí, že proti těm třem mužům nebyly žádné testy vlasů na hlavě.
Když jsme utekli, ukradli jsme auto horkou kabeláží. Porouchal se pár kilometrů od věznice. Zatímco ostatní tři šli telefonovat do telefonní budky, já jsem hledal další auto, které bych mohl ukrást.
Obsluha čerpací stanice viděla tyto tři muže u telefonního automatu. Larry Nave byl jediný, kdo telefonoval. Zavolal své sestře Kathy Naveové a ta nás odmítla vyzvednout.
Rozhodli jsme se, že bude nejlepší vrátit se zpět, protože jsme ukradené auto nechali na hlavní dálnici a netrvalo dlouho, než ho našli a zjistili, že stále míříme na sever. Jakmile jsme se vrátili tam, odkud jsme začali, ve městě Smyrna Del, ukradli jsme další auto s klíči. Odložili jsme auto na zadní silnici a šli pěšky.
Zatímco jsme odpočívali v zalesněné oblasti za pár domy, rozhodl jsem se jít sám, abych zjistil, jestli se do jednoho z domů nedostanu. Ukradl jsem pět nebo šest kapesních hodinek, mince a černou koženou bundu.
Jediný důvod, proč jsem si bundu vzal, bylo to, že měla kapsy se zipy, a kdybychom museli utéct, neztratil bych žádné věci, které jsem si vzal, a jako jediný jsem neměl vězeňský kabát. Skončili jsme v další zalesněné oblasti vedle jednoho domu.
U tohoto domu bylo auto a pick-up. Usoudil jsem, že když jsem měl na sobě koženou bundu a koženou čepici, kterou jsem měl ve vězení, půjdu do domu a zaklepu na dveře. Když nikdo neodpovídal, začal jsem hledat cestu do domu.
Když jsem přišel do zadní části domu, paní domu stála v kuchyni. Zeptal jsem se jí, jestli můžu použít telefon. Otevřela posuvné skleněné dveře jen natolik, aby mi podala telefon. Zkoušel jsem zavolat staré přítelkyni a když jsem nemohl dostat odpověď,
Vrátil jsem telefon a pravou rukou jsem donutil otevřít posuvné skleněné dveře, vběhl jsem dovnitř a popadl dámu za vlasy. Řekl jsem jí, kdo jsem a že jí neublížím. Chtěl jsem jen klíče od auta a nějaké peníze.
Zeptala se, kde jsou ostatní. Řekl jsem jí, že jsou venku v lese. Zavedla mě do ložnice a dala mi sklenici, napůl plnou mincí. Řekl jsem jí, že jí budu muset svázat ruce, abychom mohli utéct, a než zavolá policii, počkám, až ucítí, že jsme daleko.
Když jí svázali ruce, posadila se na kraj postele. Zeptal jsem se jí, ve kterém městě jsem, a ona řekla 'Kenton.' Po několika dalších otázkách jsem viděl, jak se jí po tváři objevil strach.
Dívala se ke dveřím ložnice. Podíval jsem se a ostatní tři tam stáli. Jeden z nich se zeptal, jestli vím, kde jsme, a řekl jsem jim, jak se jmenuje město a že přímo u silnice je obchod, kde můžeme natankovat benzín a získat cokoli dalšího, co potřebujeme.
Někdo chtěl vědět, co s tou paní, a já jim řekl, že je svázaná docela dobře a ať ji nechá na pokoji.
Nakonec jsme se rozhodli, že půjdu natankovat do auta benzín, zatímco jí přivážou nohy k posteli. Báli jsme se, že když půjdeme všichni pro plyn, někdo nás uvidí a pozná a zavolá policii.
Pamatuji si, jak jsem se před lety poflakoval v této oblasti a myslel jsem si, že mě někdo mohl znát, a pak jsem si řekl, že dům není tak daleko od tohoto obchodu a někdo si může všimnout auta.
Rozhodl jsem se jít jinam, a tak jsem se vydal do města jménem Camden. Když jsem se vrátil do domu, ostatní tam nebyli. Našel jsem paní mrtvou na posteli. Byla pobodaná a všude byla krev. Její župan byl rozepnutý a jedno z jejích prsou bylo vidět.
Spodní část županu měla vyhrnutý a na sobě neměla žádné spodní prádlo. Stáhl jsem jí župan, abych zakryl to, co bylo vidět. Šel jsem vedle postele a podíval jsem se na ni, nohy se mi podlomily a začal jsem brečet, a když jsem se na ni podíval, řekl jsem jí: 'Opravdu se omlouvám, paní.' Nikdy jsem ji s nimi neměl nechat.
Odešel jsem a šel se podívat, jestli je najdu, jak jdou po silnici. Šel jsem na konec cesty a nikde nebyli. Pak jsem si myslel, že si musím dát něco k pití a vymyslet, co mám dělat, ale nedokázal jsem se dát dohromady.
Jediné, co jsem mohl udělat, bylo pít a pořád jsem viděl tu paní ležet tak, jak jsem ji našel. Všechny plány, které jsem měl na útěk, už nebyly v mé hlavě. Dal jsem ručně psané prohlášení o tom, co se stalo, a v tomto prohlášení jsem zmínil pokus o znásilnění této dámy.
Důvodem, proč jsem to řekl, byl způsob, jakým jsem ji našel s vytaženým županem. Cítil jsem, že ji ostatní znásilnili, ale stáhl jsem jí župan a nepokusil jsem se ji znásilnit a chtěl jsem, aby zkontrolovali, zda nebyla znásilněna.
Věděl jsem, že kdyby ano, zjistili by, že nejsem ten, kdo ji znásilnil, ale jeden, dva nebo všichni tři ostatní. To se stalo 1. prosince 1986. Každý den se modlím o pomoc a moc vám děkuji, že jste poslouchali můj příběh.
